Dnes si nechám ujít Moravce. Keců už bylo dost. Čím víc mi připadá, že demokracie je vlastně past, která dovoluje – a vlastně nutí – lidi nahlas debatovat, pitvat, nadávat…a tím vyčerpávat energii k akci proti té kritizované moci… posléze padat do deziluzí.. a nakonec rezignovat. Nenechme si to líbit!
Ještě tímto článkem jsem i já v té pasti. Ale odhodlávám se k akci. A vnímám, že nejsem sama, že taktika manipulace lidí/lidmi má své meze. Ještě jsme bohužel hračkami. Ještě se daří společnost atomizovat, stavět už nejen skupiny proti sobě /chudé-bohaté, mladé-staré, zdravé-nemocné, pacienty-lékaře, zaměstnance-podnikatele, „bílé-černé“, zaměstnané-nezaměstnané, restituenty-bezzemce ..…./, ale i rodiny a přátele. Téměř každý je zahrnován spoustou existenčních problémů, které se nám presentují jako nutnost a úděl. I když se tuší, že ale to zlo přichází shora, zloba se vyčerpává na nejbližším okolí: na sousedovi, jehož pes mi zakousl slepici, na kamarádovi s jinou politickou orientací, na manželce kvůli přesolené polévce či belhajícím důchodci.
V tomto kontextu se vracím myšlenkou do jiné země, kde podobná atmosféra vedla až k válce mezi etniky-národy. Mluvím o Jugoslávii. Proč se za Tita tyto národy snášely? Proč po jeho smrti si šly po krku? Jistě, Tito dokázal využít skvěle strategické /geograficko-politické/ pozice Jugoslávie a vyždímat z této role co nejvíc. Jugoslávie byla bohatá – a co je nejdůležitější: relativně dobře se měli všichni. A pak to přišlo. Tito zemřel. Uvádí se, že za konec jugoslávského zázraku mohou jeho „následníci trůnu“. Ale pravda je i jinde. A tam hlavně: Díky boření železné opony přicházela Jugoslávie o svoji slunečnou pozici. Přestala být pro velmoci zajímavá, přestaly ji podporovat a nadržovat, a tak se začala propadat ekonomicky. Lidé začali chudnout, nervóznět, nenávidět…
A tam jsme teď. Chudnutí, strach z chudoby je příčinou zloby, hnusných vztahů, závisti a nenávisti.
Ptala jsem se přátel: „Myslíš, že ten hnus, ta zloba mezi lidmi, je nějaká iluzorní nehmatatelná deka visící nad lidstvem nebo že je to řízené „shora“?“ V tom shora jsem mínila naše /i světová/ politická a finančnická panstva.
Odpověď zněla, že ta panstva, že je to řízené, aby se lidi právě jen vykecávali /včetně celé televizní čtyřiadvacítky a dalších médií/ a nechali je krást a vládnout.
A máme tu známé přísloví: Rozděl a panuj /divide et impera)! Tak už dešifroval tento politický - už starořímský - princip Niccolò Machiavelli.
Měli bychom to vědět a nebýt těmi hračkami. Já už přestávám.
