Zelený pláč nad Litvínovem

Fakt jsem se musela smát. Strana zelených 24.října 2008 vydala TZ, kde vyzývá vládu, aby se zabývala litvínovskými událostmi. Myslí tím nedávnou válku mezi Romy a neonacisty. Sama má ale máslo na hlavě.

Čtenář odpustí, že v článku budu presentovat trochu sama sebe. Po volbách do parlamentu, na začátku roku 2007, jsem se ze záhadných důvodů stala poradkyní Džamily Stehlíkové. Měla jsem jí radit v „romské“ otázce. Předpokládala jsem, že si mě vzala na tento post, protože se ví, že se dlouho tímto tématem zabývám. Byla jsem ráda, že mohu být prospěšná, akceptovala jsem i to, že jsem tam prozatím na tři měsíce. Inu, hned jsem se pustila do práce. Začala jsem pokusem kontaktovat paní ministryni. Marně. Neměla čas ani na schůzku, ani na telefonát.

Inu našla jsem si sama téma: Aktualizovat situaci Romů na „severu“. Záměr jsem samozřejmě poslala paní ministryni. Nedostala jsem ovšem žádnou odpověď, stejně jako na další zprávy, které jsem pilně posílala z terénního výzkumu. Nejzávažnější byla zpráva právě o situaci v Litvínově. Navíc se mi podařilo informaci o katastrofickém vývoji na sídlišti Litvínov-Janov propašovat na schůzku spolupracovníků paní ministryně, která ovšem právě v tu chvíli nebyla přítomna. Nicméně vše je v zápise. Měla jsem naštěstí další možnost. Napsala jsem reportáž do časopisu Romano Vodi /27.3.2007/. Popsala jsem způsob, jakým se ze sympatického a oblíbeného sídliště stává obrovské  romské ghetto.

Několik novinářů, kteří publikují v čtenějších listech, se tématu chytlo a problém dále zvýraznili. Nepamatuji se, že by někdo se SZ významně zareagoval. Za tři měsíce skončila moje mise na Úřadu vlády a to bez jakéhokoli osobního kontaktu s paní ministryní. Tedy…kromě jednoho sobotního ranního telefonátu, kdy jsem jí měla vysvětlit, proč byl Čunek v Litvínově a v Mostě. Na odpověď se mi času nedostalo, protože už prý někde čekalo auto.

Posledním mým pokusem dostat Litvínov do hry ve smyslu zastavit růst ghetta, bylo vystoupení na první ustavující schůzi „Agentury“. Následně k mému velkému překvapení se Litvínov – Janov do vytypovaných lokalit, kterým by se mělo pomáhat, nebyl. Nebyl následně ani v Čunkově koncepci. Ze zdroje, který nechce být jmenován, jsem se dozvěděla, že si „s tím nikdo neví rady“. Litvínov jsem průběžně stále navštěvovala, psala další reportáže. Tu o stravenkách, tu o romských obyvatelích. Popisovala jsem znovu a znovu jejich cestu do Litvínova. /viz příloha/ A také cestu původních obyvatel ze sídliště.

Byla to jen záležitost času, kdy se to tam začne mlít, kdy toto pole objeví třeba Národní strana. Romové zde nemají práci, i když se radnice snaží -byť nepopulárními prostředky jako jsou stravenky- přimět Romy si práci  hledat. Tady musím zdůraznit, že to vůbec nemají lehké, protože firmy mají různé fígle, jak Romy odmítnout. Chtěla bych, aby právě politici ze Strany zelených zpytovali svědomí, jestli nebylo lepší se zabývat Litvínovem víc než třeba Dni otců či výchovou rodičů, co plácnou semtam nezbedu po zadku. Paradoxně se Litvínov díky tomu, že tam problém narostl do obřích rozměrů, nedostane ke zdroji financí na pořádnou terénní práci. Nikoli haněním radnice /která však na dnešní situaci nemá podíl/ či planými proklamacemi o lidských právech, ale významnou finanční pomocí, mohou dosud spící politici pomoci všem občanům Litvínova. A to bez rozdílu pleti.  „Když nám dají peníze na terénní práci, tak to tady zvládnem,“ říká místostarosta Martin Klika. A já mu věřím.     

Příloha : Úryvek z mého článku /březen 2007/

 Jestliže se na něčem politici, veřejnost i ta romská shodují je konstatování, že početné romské komunity se posléze stávají typickými ghetty, odkud není prakticky úniku. Vyrůstá zde generace mladých lidí, kteří nepropojují peníze s prací, dny ubijí u televize, drogami nebo v hernách… často i krádežemi a prostitucí.

Modelů sestěhovávání Romů je několik a viník se hledá především v „rasistickém“ přístupu obce. V případě Litvínova – a zřejmě i dalších mega-ghett- vstupuje do hry další subjekt: realitní kanceláře.

„Možná, že jsme udělali chybu, že jsme prodali domy na Janově,“říká místostarosta Klika. Ještě před jeho působení se totiž město zbavilo zdejších domů v objemu padesáti tří milionů. Ačkoli se například jednatelé firmy Tellmer dušovali, že domy nekoupili se spekulativním úmyslem, jistě je, že právě byty s adresou „jejich“ domů jsou v nabídce nejlevnějších bytů v České republice.

Scénář je prostý. Realitní kancelář nabídne zadluženým Romům v Praze či jiných městech zaplacení dluhů a též krásný byt v Litvínově. Romové – děsivá nezaměstnanost na severu Čech je nezajímá, tam či jinde o práci stejně nezavadím či už o ni  ztratili zájem, rádi nabídku přijmou.

„Radnice – i ty pražské- prodávají domy i s nájemníky,“ konstatuje jistý realitní makléř. Že není problém zbavit se zadluženého bytu a získat pěkné bydlení v Litvínově, potvrdila i makléřka realitní kanceláře AAAReality. Přiznávám, že na fingovanou žádost o zprostředkování „výměny“ zadluženého bytu v Praze za litvínovský reagovala, že to není problém, dluh převezmou a za sto tisíc mohu bydlet v 3+1 v Janově. 

Není nutno zdůrazňovat, že po rekonstrukci například pražského bytu získá realitka a vlastník byt závratné ceny.

S přílivem Romů do Janova klesá víc a víc cena tamních bytů. Neromští občané houfně lokalitu opouští.