Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bezva finta: Squateři kontra nájemnici: dvě mouchy jednou ranou

6. 07. 2009 13:05:00
Největší pražské policejní manévry za x-let. Politici postávající před ruinou bývalé nóbl vily Milada. V jedné „podnikatelské“ hlavě se rodí nápad: Těch pár squaterů na komíně se hodí jako páka na pár umíněných starousedlíků, co se nechtějí dobrovolně vystěhovat z lukrativní lokality.

Kamery, foťáky, mikrofony. Obtloustlý redaktor či policejní chránič nervózně podupuje a presentuje svoje střeva: „Já bych je sestřílel!“ Mluví o těch na komínu squattu Milada, co tam už deset hodit brání ruinu kdysi vznosné prvorepublikové vily. „Rádce“ má zřejmě po“padla“ a boj chapadel pěti snad hasičů s jedním zavilým polonahým squaterem ve patnáctiimetrové výšce se mu zdá málo drsňácký. Divadlu přihlíží nejméně stovka „robokopů“, tedy po zuby ozbrojených policajtů zásahové jednotky a deseti „antony“, jízdní koňská policejní bojová jednotka, starosta Prahy 8: Nosek, vrchní pražský policajt: Červíček a odtransportér rusáků, havlista -a díky tomu ministr: Kocáb. Jo a také asi řádově dvě stovky alternativců.

Střelba se nakonala. Naštěstí. Žížniví, nevyčůraní a přívalovým nočním deštěm ohrožení squateři nakonec slezli. Hlavním důvodem byl ale slib Michaela Kocába, že mohou získat jiný -a vhodnější objekt- pro svůj alternativní život.

Jak také již víme: Kocáb slib splnil. Odkudsi vyškrábl podnikatele jménem Svinka a ten na tácu squaterům přinesl klíče od části domu v samém centru Prahy. Squateři zajásali: „Kocáb je pořád frajer, na doby bývalého Pražského výběru ještě nezapomněl!“ Nejásali však všichni. Nedůvěra v politiky zahlodala, část squatterů odmítla pobyt bez psů, část prostě s politiky zásadně nekomunikuje. Asi ví proč. A ostatně: permanentní vzdor je živná půda alternativy.

V první fázi jsem jásala i já. Squatting je jedno z mých témat. Minority mě prostě zajímají.. a nestát v řadě rozhodně vyvolává důležité otazníky a tyhle squaterské mi kolují v hlavě už přes deset let. Po tu dobu jsem sice spala ve squattu /konkrétně na Miladě/ jen jednou /poznámka: Zdravím hostitele Socku!/, byla na x-koncertech a debatách ve squatu Ladronka, Milada a u Medáků. A hlavně znám historii zasquatovaných objektů, tedy nezájem „majitelů“ až do doby obsazení squattery, což činí až desítky let... a posléze zuřivý zájem oněch znenadání objevivších se „majitelů“ s opulentní policejní asistencí.

Co se týče náhlých „majitelů z leknutí“, vždy se ukázalo, že jde o nějakou politickopodnikatelskou partičku, která touží na „rekonstrukci“ něco trhnout. Zato znám osobně pár bývalých squatterů. A to dobře. Některým jsem poskytla i několikaletý azyl. Dnes tito bývalí squatteři nesedí kdesi v base – jak by si myslela snad díky mediálnímu obrazu velká část populace, ale jsou to „normální“ občané, kteří platí daně ze záslužné – a hodně záslužné! práce pro společnost. A nechci je jmenovat, příliš si jich vážím, než abych dala jejich jména všanc primitivnímu bulváru.

Jmenování Michaela Kocába ministrem lidských práv mě uzemnilo. Dnes ale vím, že se učí a hlavně, že umí naslouchat. I v případě Milady naslouchal /ten hlas mu zněl hodně zblízka:-)/ a chci věřit, že pouze jen nedomyslel svoje kroky a tak naletěl svému bývalému „kolegovi“ od muziky, podivnému podnikatelovi Svinkovi.

Do domu, odkud se zřejmě kvůli vysokému nájmu a jiným vyštvávacím metodám odstěhovala většina rodin, ti skalní residenti v počtu čtyř rodin teď dostali další dávku vykopnutí: squatery. Vyděsili se. Nedivím se jim. Klasičtí squatteři jsou opravdu nejen milovníci bydlení daleko „od maminek“- i když ty maminky většinou milují-, ale také fandové dost hlučné muziky a těžko zvladatelných psů. Do úzké obydlené ulice přímo v centru se prostě nevejdou. Ale je tu jedna důležitá věc: Pokud se squateři někam nastěhují, mají ovšem ve svém ideovém repertoáru jednu hlavní a zásadní myšlenku: regenerovat sociální vztahy v okolí a nabídnout se coby sociální tmel. Ideálním squatem v tomto směru byli střešovičtí Medáci. Na Ladronce a také Miladě se to také dařilo a to po významně dlouhý čas.

Ale komunita neznamená navždy stádo a jednotný názor. V podstatě na tomto hynou všechny komunity. I dnešní „Milaďáci“ jsou roztříštění. Autonomové, tedy ti skalní squateři nepřistoupili na dary „nepřítele“ a ti další nedají psy do útulku, odkud je kdysi přivedli.

Ale je tu skupina mlaďochů. Ti dar Kocáb-Svinka přijali. Nesoudím, mám však prosbu, apel... prostě něco takového... Bylo by krásné – ne snad krásně naivní- kdyby tito mladí obyvatelé/již ovšem ne squateři/ si osobili právě tu část „squaterské“ myšlenky o servisu pro okolí. Chci tím říct: „Kluci, holky, pomáhejte těm zbylým rodinám, pomáhejte i těm dalším nájemcům v ulici, co se je snaží pseudopodnikatelé vystrnadit. Neblbněte, nebuďte vy tím asociálním nástrojem! Ještě jste nešlápli do hovna. Jen vás tam zatím směrují. Vždy jde o to, kdo je pánem situace. A tím můžete být vy. Vypalte tomu režisérovi rybník!“

Autor: Lenka Kučerová | pondělí 6.7.2009 13:05 | karma článku: 24.55 | přečteno: 2848x

Další články blogera

Lenka Kučerová

Žádám odpovědi, pane premiére

Nejsem rasista. Cestuji po celém světě. Když něco neznám, tak tam jedu. Zajímají mě lidi, nebojím se „neznámého“, snažím se vniknout do myšlení a stylu života jiných etnik. Někdy to nejde. A snad proto mám z imigrantů strach.

8.8.2015 v 18:14 | Karma článku: 33.87 | Přečteno: 895 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 601 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 250 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 24.92 | Přečteno: 700 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 146 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.18 | Přečteno: 1657 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3299
nezávislá reportérka a cestovatelka

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.