Nedostatek informací, chabá invence nebo zlý úmysl? Tak často vypadají „investigativní“ práce některých novinářů. Ano, měla bych s nimi vrámci fochu držet basu. Ale mám také vlastní svědomí.
Blesk nečtu ani lidem přes rameno v metru. Byla jsem totiž kdysi náhodou u toho, když si šéfíci toho plátku vycucávali z prstu jednu kauzu, která se nestala ani náhodou. Hodně se u toho zasmáli. Dotek s Bleskem pro mě samotnou znamenal ztrátu několika kamarádů a hrozbu soudu o jeden milion korun. Blesk-magazín mi zprznil článek – z postiženého učinil lumpa… Dost bylo Blesků!!! Dost brzy asi vyhlásím i „seriozním“ médiím. Jsou čím dál tím víc „bleskoidní“.
Před lety jsem s první press-kartou nadšeně vyrazila do terénu a hodně s ní mávala. Jaké bylo zklamání, když odpověď na hrdé mávání zněla: „Novinářům nic neřekneme, to je hrozné, co o nás do teď napsali, to jsou úplné bláboly a lži.“ Po dobu své činnosti v tomto oboru jsem zjistila, že pouze romské děti mají radost z fotoaparátu - a to ještě ne všechny. Press-kartou už nemávám, foťák mám někde na dně kabely….a kontakt s lidmi začínám slovy: „Já se přiznávám raději rovnou: jsem novinářka, ale…“
Ale… kromě jiného nejsem řádným členem žádné redakce. Ani nechci být otrokem manipulací a píši jen to, co chci a hlavně o čem mám vlastní ověřené a v terénu zjištěné informace. A musím říci, že se velmi často zcela míjí s „informacemi“ jiných -zato tzv.renomovaných- kolegů. Lžou… nebo jsou ke lži nuceni a to ať strachem o svůj flek nebo vlastním nedostatkem invence? Je přeci divné, že všechny naše plátky píší to samé, tedy opisují. Chytí se úspěšné vlny jednoho plátku… a pak jedou. Co sleduje ta úspěšná vlna? Čím získává ta tzunami energii? Odpověď zní: Cílí totiž na negativní „adrenalin“ čtenářů. Místo skoku z výšky nabídne závist a tedy posléze nenávist…a lidičky tak nechá proti oběti -i proti sobě navzájem- pěkně útočit.
Ne, nemám zdaleka informace o všech „kauzách“ propíraných v médiích. Moje témata jsou jasná z mých blogů. Jednou z posledních mnou zaregistrovaných novinářských „poprav“ je kauza Milada-Truhlářská. Na rozdíl od většiny kolegů sleduji „squatting“ už řadu let. Znám lidi, kteří jím prošli a procházejí. Znám i hnusné praktiky části podnikatelů, kterak vystrnadit nájemníky, aby si ještě více nahrabali… Byla jsem tím pádem i na včerejší schůzce v Truhlářské. Ne, nepustím žádnou informaci odtamtud, slíbila jsem to hlavně sobě. Napíšu jen jeden postřeh: Už dlouho jsem neslyšela tak ukázněný, inteligentní a konstruktivní přístup mladých lidí. Běžný konzument médií si spíš asi představil partu zfetovaných, špinavých a blábolících nemakačenků a debilů, co se tamním lidem vysmívají. Tak se media snaží vykreslit otevřeně či podprahově tyto alternativce. Příjemně překvapeni byli včera i samotní zdejší starousedlíci. Do té doby četli totiž hlavně jen noviny... a hrozili se, co se z „té sebranky“ vylíhne.
Jedním současným společným zájmem obou skupin v Truhlářské je nekomunikovat s médii. Obávají se dalších desinterpretací, dalšího rozdmýchávání latentních problémů jejich vzájemného nelehkého a oboustranně nechtěného soužití. Obě skupiny ví jedno: média mají jen jeden zájem: čtenost -tedy prodejnost. O nějaké lidi jim vůbec nejde. Co na tom, že někomu ublíží? Že znetvoří názor dalším občanům? Pamatuji, jak mě tehdy v „mém“ průseru Blesk chlácholil: „Neměj strach, my vždycky soud vyhrajeme, máme na to prachy.“
Osudy lidí jsou opravdu vesměs médiím ukradené /až na výjimky/. Jde jen o rychlost a intenzitu někoho zmasírovat, něco vytěžit. A ještě něco: Do Truhlářské ihned po akci squaterského stěhování vrhla dvojice reportérů. Jeden chtěl bydlet u squaterů, druhý u starousedlíků… a monitorovat dění. Úžasná reportáž na první stranu! Jenže v Truhlářské nebyl o „reportérské squatery“ zájem s odkazem, že mají přijít až po delší době. Reportérská odpověď zněla: „To už ale nebude nikoho zajímat.“
Jak se bránit té podivné hře médií, ale nevím. Snad jen vlastním rozumem.
Vlastní rozum hlavně přeji těm v Truhlářské. Jde o to nedat příležitost nikomu –tedy ani médiím - pohrávat si s nimi a těžit z jejich nelehkého a nechtěného sdílení prostor… ať už k tomu vedla naivita Kocába a fikanost Svinky… či třeba nějaká sofistikovaná hra pražských radních.
