Jsem také cosi jako novinářka. Moji práci na tomto prkně jsem si osobně stanovila jako zjišťování všech, podtrhuji všech!!! dostupných názorů zaangažovaných lidí kolem kauz a až následně činit si názor.
Tak: mezi dvěma koly senátorských voleb 2006 jsem navštívila Vsetín. Nevyřčené zadání redakce vlastně bylo udělat z Čunka rasistu. Ptala jsem se hodně lidí, včetně Romů…. A ptám se dál.
Už jsem x-krát zveřejnila, že údajné rasistické přestěhování do „kontejnerů“ vnímali občané Vsetína /na rozdíl od pražské aktivistické zuřivosti/ jako nadržování Romům, protože ti získali krásné bydlení a to bez jakýchkoli zásluh.
Pražské novináře následně uchvátil úžasný špektákl před Strakovkou, kdy dva, černý a bílá /omlouvám se… ale byl to záměr aktivistů/ stáli v popelnici předstírajíce, že právě do těchto odpadkových smradlavých nádob vsetínské Romy Čunek nastěhoval.
Zajímavým momentem bylo, že nikdo – žádné médium nepřevzalo moje autentická sdělení a několikaminutová interwiev byla posléze redakcemi zřejmě vymazána. Moje informace byla o tom, že i Romové v Poschle /ti z kontejnerů/, jsou vlastně spokojeni, že se mi dokonce chlubili novým bydlením s vlastním sociálním zařízením, teplou vodou a vybavenou kuchyní.
O vystěhování těch čtyř-pěti rodin mimo Vsetín ona demonstrace vůbec nebyla a nikoho nezajímala. Jen tak mimochodem: vy byste se nešli podívat na domek, kde budete bydlet? Ti údajně násilně a v noci vystěhovaní to neudělali. Jen byli několik dní okouzlení tím, že jim Vsetín „dá“ domeček.
Vsetínská majorita závist překonala, protože náhle byl ve městě mír. Lidé mohli chodit na polikliniku, beze strachu z okradení /třebaže někdy i iluzorní…, nicméně nikoli bezpředmětné/, hluku a potkanů.
Závist nepřekonala jistá paní Urbanová. Je mi úplně jedno, jestli mezi Čunkem a sekretářkou něco bylo, tady jestli to zkoušel jeden či druhý. Toto je tak omšelé téma, že nestojí za zmínku.
Paní Urbanová to však vzala velmi úkorně a dalším jednáním by si rozhodně zasloužila roli v nějakém novodobém „šejkspírovi“.
Ačkoli pí U. vytasila ty nejchřestivější zbraně /sexuální obtěžování a korupci/, nad kterými zajásala nejen bulvární média, ale i ta údajně seriózní, totální setnutí hlavy protivníka se jí nepodařilo. Čunek se ovšem díky této situaci ocitl v temné komoře samovazby, kdy jakékoli zvuky zevnitř byly překládány /často ve střižně či transformovány komentátory/ jako trapné, lživé a pro srandu králíkům.
Vypadalo to jako nápřah ke smrtelné ráně, když pan Schwarzenberg oznámil "buď on nebo já… " Posléze šlechtic vyzval prestižní americkou agenturu k auditu. Ta však zjistila, že Čunek je opravdu šetrný občan /mohu potvrdit i z jiných informací/ a na celkem normální žití ve Vsetíně si mohl bez problémů ušetřit. Že si jiní těžko mohli na svoje novodobé zámky vydělat, žádný zazobaný kníže nepoukázal, takže různí kalousci léta přežívají s větou: „na to nebudu odpovídat“.
Dosud se nestačím divit, jak i dost inteligentní lidi jaksi přehlédli, jak onen audit dopadl a melou unizzono s médii něco o korupčních aférách Jiřího Čunka a jeho nezodpovědnosti v tom, že na hafhaf medií rychle neopustil svoje zodpovědné místo.
Dnes – v den volby šéfa KDU-ČSL znovu média a jejich dobře vybraní politologové „analyzují“ situaci ve straně a valí špínu na Čunka. Podle většiny by jeho odchod jako zkorumpovaného politika stranu ozdravil, jeho další pozice coby šéfa ji naopak zahubí.
Čunka znám. Pravda, ne však víc než třeba svého šéfa Martina Bursíka či Kateřinu Jacques, kvůli kterým SZ opuštím. Ti dva zelení jsou zrození politici v tom špatném slova smyslu. V tom smyslu je Čunek politický nedouk, pro mě naštěstí.
Jsou to tři týdny, kdy jsem jistého francouzského reportéra seznámila s Jiřím Čunkem. Přijel, protože ho trápí zvyšující se rasismus vůči Romům. Bylo to ve Vsetíně následně po návštěvě oněch „popelnic“ v Poschle. Dotyčnému reportérovi se domy v Poschle zamlouvaly. Zamlouval se mu i bývalý starosta a hlavně jeho názory… „Vy ale máte ve straně nějakého vysoce postaveného politika-rasistu, který vystěhoval Romy z města…četl jsem to v novinách,“ vytknul onen reportér Čunkovi „kolegu“.
„Ne, to nebyla tahle strana… to nebylo tady… to bylo úúúúplně jinde!!!!,“ zachraňovala jsem rychle situaci, tedy faux paux..
A o tom to vlastně je.
