Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bezva finta: Squateři kontra nájemnici: dvě mouchy jednou ranou

6. 07. 2009 13:05:00
Největší pražské policejní manévry za x-let. Politici postávající před ruinou bývalé nóbl vily Milada. V jedné „podnikatelské“ hlavě se rodí nápad: Těch pár squaterů na komíně se hodí jako páka na pár umíněných starousedlíků, co se nechtějí dobrovolně vystěhovat z lukrativní lokality.

Kamery, foťáky, mikrofony. Obtloustlý redaktor či policejní chránič nervózně podupuje a presentuje svoje střeva: „Já bych je sestřílel!“ Mluví o těch na komínu squattu Milada, co tam už deset hodit brání ruinu kdysi vznosné prvorepublikové vily. „Rádce“ má zřejmě po“padla“ a boj chapadel pěti snad hasičů s jedním zavilým polonahým squaterem ve patnáctiimetrové výšce se mu zdá málo drsňácký. Divadlu přihlíží nejméně stovka „robokopů“, tedy po zuby ozbrojených policajtů zásahové jednotky a deseti „antony“, jízdní koňská policejní bojová jednotka, starosta Prahy 8: Nosek, vrchní pražský policajt: Červíček a odtransportér rusáků, havlista -a díky tomu ministr: Kocáb. Jo a také asi řádově dvě stovky alternativců.

Střelba se nakonala. Naštěstí. Žížniví, nevyčůraní a přívalovým nočním deštěm ohrožení squateři nakonec slezli. Hlavním důvodem byl ale slib Michaela Kocába, že mohou získat jiný -a vhodnější objekt- pro svůj alternativní život.

Jak také již víme: Kocáb slib splnil. Odkudsi vyškrábl podnikatele jménem Svinka a ten na tácu squaterům přinesl klíče od části domu v samém centru Prahy. Squateři zajásali: „Kocáb je pořád frajer, na doby bývalého Pražského výběru ještě nezapomněl!“ Nejásali však všichni. Nedůvěra v politiky zahlodala, část squatterů odmítla pobyt bez psů, část prostě s politiky zásadně nekomunikuje. Asi ví proč. A ostatně: permanentní vzdor je živná půda alternativy.

V první fázi jsem jásala i já. Squatting je jedno z mých témat. Minority mě prostě zajímají.. a nestát v řadě rozhodně vyvolává důležité otazníky a tyhle squaterské mi kolují v hlavě už přes deset let. Po tu dobu jsem sice spala ve squattu /konkrétně na Miladě/ jen jednou /poznámka: Zdravím hostitele Socku!/, byla na x-koncertech a debatách ve squatu Ladronka, Milada a u Medáků. A hlavně znám historii zasquatovaných objektů, tedy nezájem „majitelů“ až do doby obsazení squattery, což činí až desítky let... a posléze zuřivý zájem oněch znenadání objevivších se „majitelů“ s opulentní policejní asistencí.

Co se týče náhlých „majitelů z leknutí“, vždy se ukázalo, že jde o nějakou politickopodnikatelskou partičku, která touží na „rekonstrukci“ něco trhnout. Zato znám osobně pár bývalých squatterů. A to dobře. Některým jsem poskytla i několikaletý azyl. Dnes tito bývalí squatteři nesedí kdesi v base – jak by si myslela snad díky mediálnímu obrazu velká část populace, ale jsou to „normální“ občané, kteří platí daně ze záslužné – a hodně záslužné! práce pro společnost. A nechci je jmenovat, příliš si jich vážím, než abych dala jejich jména všanc primitivnímu bulváru.

Jmenování Michaela Kocába ministrem lidských práv mě uzemnilo. Dnes ale vím, že se učí a hlavně, že umí naslouchat. I v případě Milady naslouchal /ten hlas mu zněl hodně zblízka:-)/ a chci věřit, že pouze jen nedomyslel svoje kroky a tak naletěl svému bývalému „kolegovi“ od muziky, podivnému podnikatelovi Svinkovi.

Do domu, odkud se zřejmě kvůli vysokému nájmu a jiným vyštvávacím metodám odstěhovala většina rodin, ti skalní residenti v počtu čtyř rodin teď dostali další dávku vykopnutí: squatery. Vyděsili se. Nedivím se jim. Klasičtí squatteři jsou opravdu nejen milovníci bydlení daleko „od maminek“- i když ty maminky většinou milují-, ale také fandové dost hlučné muziky a těžko zvladatelných psů. Do úzké obydlené ulice přímo v centru se prostě nevejdou. Ale je tu jedna důležitá věc: Pokud se squateři někam nastěhují, mají ovšem ve svém ideovém repertoáru jednu hlavní a zásadní myšlenku: regenerovat sociální vztahy v okolí a nabídnout se coby sociální tmel. Ideálním squatem v tomto směru byli střešovičtí Medáci. Na Ladronce a také Miladě se to také dařilo a to po významně dlouhý čas.

Ale komunita neznamená navždy stádo a jednotný názor. V podstatě na tomto hynou všechny komunity. I dnešní „Milaďáci“ jsou roztříštění. Autonomové, tedy ti skalní squateři nepřistoupili na dary „nepřítele“ a ti další nedají psy do útulku, odkud je kdysi přivedli.

Ale je tu skupina mlaďochů. Ti dar Kocáb-Svinka přijali. Nesoudím, mám však prosbu, apel... prostě něco takového... Bylo by krásné – ne snad krásně naivní- kdyby tito mladí obyvatelé/již ovšem ne squateři/ si osobili právě tu část „squaterské“ myšlenky o servisu pro okolí. Chci tím říct: „Kluci, holky, pomáhejte těm zbylým rodinám, pomáhejte i těm dalším nájemcům v ulici, co se je snaží pseudopodnikatelé vystrnadit. Neblbněte, nebuďte vy tím asociálním nástrojem! Ještě jste nešlápli do hovna. Jen vás tam zatím směrují. Vždy jde o to, kdo je pánem situace. A tím můžete být vy. Vypalte tomu režisérovi rybník!“

Autor: Lenka Kučerová | pondělí 6.7.2009 13:05 | karma článku: 24.69 | přečteno: 2848x

Další články blogera

Lenka Kučerová

Žádám odpovědi, pane premiére

Nejsem rasista. Cestuji po celém světě. Když něco neznám, tak tam jedu. Zajímají mě lidi, nebojím se „neznámého“, snažím se vniknout do myšlení a stylu života jiných etnik. Někdy to nejde. A snad proto mám z imigrantů strach.

8.8.2015 v 18:14 | Karma článku: 33.87 | Přečteno: 896 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 188 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 213 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 340 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3303
nezávislá reportérka a cestovatelka


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.