Romové a politici

Chtěla jsem se na to vykašlat. Chtěla jsem mít dnes klid po včerejší tragikomice v televizi, tedy sledování volby presidenta. Ale myslela jsem na něco podobného jako Zdeněk Ryšavý /viz jeho dnešní blog/. Řeknu to rovnou: obyčejné Romy opravdu nezajímá president –pokud s nimi netancuje na bále. Nezajímají je ale ani problémy Romů v jiné lokalitě. Zajímá je televize Nova a vlastní rodina. Problémy vnímají pouze tehdy, když tečou přímo do jejich vlastních bot. Nemám jim to za zlé. Ale my o tom musíme vědět… a tak to brát.

Zdeňkovi Ryšavému bych chtěla říci, že se občas ptám Romů na „politiku“. Třeba i těch vsetínských. Byla jsem na Poschle /kontejnery/ v den, kdy Jiří Čunek byl jmenován do vlády. Romům to bylo jedno, dívali se na nějakou telenovelu. . Alespoň těm, s kterými jsem mluvila. I po několika měsících někteří netušili, že už není vsetínským starostou.

Aktivisti mi možná řeknou, že je to tím, že prostě je tíží vlastní problémy natolik, že se nemíní starat o nějakou nadstavbu. Netíží. Netíží je, že neplatí nájem nebo energie. Začne je to zajímat teprve tehdy, když jsou vystěhováváni. Kdo kdy byl v romské rodině, jistě žasne nad drahou elektronikou, spoustou pro nás nesmyslů, značkového oblečení…. Ale i nad pořádkem, který tam vládne. To je jejich království. Jestliže za dveřmi leží chcíplý pes, je to místo příliš vzdálené… natož nějaký položivý politik v Praze.

Jsou ale jiní Romové, kteří by se měli rozhodně o politiku zajímat a dokonce i zajímají. Bohužel pak chybí zpětná vazba, málokterý je schopen svým soukmenovcům pomáhat a svoje politické vazby využít. Pomocí však nemyslím uspořádávání tanečků čí plnění místností počítači z peněz agentur, které doufají, že konečně tento projekt pozvedne romskou komunitu. Už tím vůbec nemyslím vazby na politiky, kteří zprostředkovávají „práci na černo“, a tím vlastně potápí společně Romy ještě hlouběji.

Na debatě v ČT jsem nebyla – i když jsem byla zvána- a raději pořad s Jílkovou ani nesledovala. Musela bych tam totiž být „nekorektní“, jinak řečeno, hodně bych tam zuřila. Těžko bych vydýchala například Ivana Veselého. Pro mě je naprosto nepřijatelné jeho pohrdlivé vyjadřování o jeho spoluetnických občanech. Na druhou stranu jsem mu vděčná za legendární větu: „Snad už tady /v redakci a pro Romy/ pracuješ dost dlouho, abys věděla, že tě každej cikán přechčije“. Vysmál se mi totiž, když jsem podle slibu chtěla něco zaplatit. Vzpomenu si na tu větu vždy, když se snažím nějaké romské rodině pomoci. Nicméně se snažím nadále pomáhat a věřím…. Já blbec!!!!!!

Lámat romské předáky do politiky je těžké. Část z nich nemá zrovna čistý trestní či alespoň morální rejstřík či je více zajímá podnikání. Ti s čistým morálním rejstříkem jsou často ženy, které jsou zase natolik až příliš „soudné“ a mají obavy, že politickou práci nezvládnou nebo je příliš zatíží.

Údajně začne fungovat „Agentura“, která má napomoci izolaci Romů a jejich začlenění do společnosti. Je však hlavně potřeba vědět, jak Romové uvažují, proč tak uvažují, nesnažit se to zlomit, ale naopak využít. Jinak je to na dve věci. A možná mít na mysli i Veselého větu.

Teď si uvědomuji, že je škoda, že to neřekl o našich politicích…. Pro romské úskoky mám pochopení. V historii jim cigánění zachraňovalo život. Ale jaké mají alibi naši politici, gadžové?

Co jsem tím chtěla říci? Už ani nevím. Nebo nechtěla jsem to celé nazvat Politici jsou Romové? Abych ale Romy neurazila. Dobrou chuť.